Jindřich Broukal: Od reflektorů Národního divadla k osvětě na Wikipedii

Přinášíme první díl z plánované série Humans of Wikipedia (Lidé Wikipedie), ve které chceme skrze rozhovory přiblížit životy, osudy a práci lidí, kteří často nejsou vidět, ale díky nimž je dnes česká Wikipedie tím, čím je: největší českou encyklopedií se stále rostoucím obsahem i kvalitou, a zároveň komunitou skvělých lidí. Dnes jsme se bavili s absolventem našich seniorských kurzů a aktivním přispěvatelem na Wikimedia Commons, panem Jindřichem Broukalem.

Pane Broukale, já o vás vím, že jste absolventem kurzů Senioři píší Wikipedii, že jste velmi aktivním ve wiki-světě a že se specializujete především na focení památek, významných budov a nahrávání těchto fotek na úložiště svobodného obsahu Wikimedia Commons, kde pak mohou sloužit jako ilustrace hesel na Wikipedii. Nahrál jste jich už přes 900 a stále pokračujete. Nicméně, když jsem si vás googlil, zjistil jsem na stránkách Národního divadla, že jste mistr světel. Zní to velmi tajuplně, skoro jako z nějaké fantasy literatury.

To vůbec není tajuplné. Je to podobné jako třeba mistr elektrikář, který organizuje práci nějaké party v továrně. Já jsem pracoval v Národním divadle a byl jsem mistr osvětlovač neboli mistr světel. Zkrátka jsem měl pod sebou partu osvětlovačů, s kterou jsme realizovali jevištní osvětlení inscenací.

Co to vlastně obnáší dělat vedoucího osvětlovače v divadle?

Prvotní záležitostí svícení v divadle byla debata s výtvarníkem a především s režisérem nad jejich koncepcí. Na základě této debaty jsem potom já vymýšlel osvětlení scény. Oni měli nějakou představu o nasvícení, jak to má ladit barevně apod., a mým úkolem potom bylo převést to do technické řeči: odkud se bude svítit, jakými druhy reflektorů, barvami a tak dále. Při světelných zkouškách, kterých je asi sedm nebo osm před premiérou, jsem potom seděl v hledišti vedle režiséra a výtvarníka a postupně jsme to dolaďovali a dávali dohromady, od jedné světelné změny ke druhé. V jednom představení je průměrně třeba čtyřicet nebo padesát světelných změn. Všechno se samozřejmě zapíše do paměti osvětlovacího pultu. No a pak už se to pouze doladí při závěrečných zkouškách, když jsou herci v kostýmech, tak, aby na ně bylo dobře vidět a přitom se zachovala požadovaná celková atmosféra.

Tak to je ve stručnosti práce toho mistra světel. Dneska tomu říkají light designer, ale dřív to byl prostě jenom vedoucí osvětlovač neboli mistr světel.

Vy jste se vlastně skrze ta světla podílel i na vyznění her.

No jistě, samozřejmě. Ta atmosféra je důležitá. Světla hodně napomáhají ději. A pokud je ta scéna abstraktní, je založená na projekcích a světelných kombinacích, tak se světla stávají hlavní součástí scénografie.

Kromě fotografií pamětihodností na Wikipedii postupně nahráváte také svůj osobní archiv známých osobností právě z Národního divadla. Jak tyto fotografie vznikaly?

Když jsem seděl při zkouškách vedle inscenátorů v hledišti, měl jsem příležitost i prostor fotit. Nejprve jsem si dělal dokumentaci jen pro sebe, zejména dokumentaci toho svícení. K tomu, když už jsem fotil, jsem občas udělal fotografie i herců a hereček. A pak se to dostalo ještě dál. Postupem času jsem svítil profesionálním fotografům při jevištním focení oficiálních portrétů účinkujících pro účely propagace daného představení. A tím pádem jsem si někdy cvaknul s nimi. Jim to nevadilo. Samozřejmě to bylo vždy se souhlasem – jak jejich, tak fotografovaných. No, a nakonec se stávalo, že mě sami herci čas od času požádali, abych jim nějaké fotky taky udělal – pro jejich soukromé účely. Ti profesionálové na to totiž většinou neměli čas, museli každé představení nafotit, odevzdat a běžet zase jinam. Já čas měl.

Tak takhle jsem přišel k focení portrétů. Jestli jste se podíval na Wikipedii, na můj profil na Wikimedia Commons, tam mám právě galerii portrétů z Národního.

Díval jsem se a zaujala mě fotografie Josefa Vinkláře při líčení. Bylo těžké proklouznout do maskérny a vyfotit ho?

To nebylo těžké. Jednak to bylo samozřejmě s jeho svolením, a jednak mě to tenkrát domluvil ten maskér, který chtěl mít památku, jak maskoval Vinkláře. No a Vinklář souhlasil, bylo to dost zblízka, když jsem ho tam cvakal. Pro toho maskéra jsem dělal i jiné herce, když chtěl mít zaznamenané své masky.

Fotíte ještě někdy v divadle?

Ne, už nemám tu možnost. V Národním jsem nastoupil v roce 1969 a byl jsem tam 45 let. Teď jsem už 10 let v penzi. Za tu dobu se to tam úplně změnilo a už tam nemám volný přístup. Jsou tam turnikety a dovnitř pouštějí jen zaměstnance s průkazkami. Důchodci už jsou mimo. Sice tam mám ještě nějaké následovníky, kteří sloužili pode mnou a mohli by mě tam vzít, ale už je nechci obtěžovat. Myslím, že jsem si užil své. Trochu mě to mrzí, ale to se nedá nic dělat. Už je to dneska jinde. Tak teď fotím pro Wikipedii.

Pro Wikipedii dnes fotíte především sochy, mosty, budovy, většinou nějaké statické objekty, ale v divadle jste fotil hlavně lidi a pohyb. Co se Vám fotí lépe? Lidi, nebo sochy?

Tak bavilo mě nejvíc to divadlo. Divadlo je živé a má tu zvláštní atmosféru. Jako osvětlovač jsem vždycky chtěl, aby na mých fotografiích – záběrech ze scény – hrálo roli i světlo. Já mám ale rád taky architekturu, na kterou jsem dřív neměl vůbec čas, protože jsem sloužil v divadle. Teď mám čas chodit po Praze, fotit domy a architekturu vůbec. Využívám při tom nástroj, který se jmenuje WikiShootMe. To je taková mapa, která ukazuje, která významná místa nebo třeba památky nemají na Wikipedii svoji fotografii. Takže se bavím zaplňováním červených koleček, nenafocených míst. Mám rád tedy jednak architekturu a jednak i drobné památky. Fotím křížky, kapličky v krajině a tak dále. Takže když někam jdu jako turista, podívám se na mapu, co tam chybí, a fotím.

Spolek Wikimedia Česká republika pořádá řadu výzev a soutěží, kterými chce motivovat k zaplňování prázdných míst na Wikipedii. Vám by mohly být blízké zejména soutěž Československo, Popiš památku nebo Ohrožené stavby. Zúčastnil jste se někdy? A podařilo se Vám třeba umístit?

Účastním se hlavně těch fotografických soutěží, já nejsem moc psavec, raději fotím. Minulý rok jsem dostal cenu z Wikipedie za nahrání fotek právě z mého archivu. Šlo o soutěž Československo, která vyzývá k tvorbě hesel z období Československa a k nahrávání historických fotografií. Nahrál jsem tam dvě zajímavé fotografie z osmdesátého devátého, kterých je prý na Wikipedii a Wikimedia Commons obecně málo. Byly to fotografie, které jsem fotil během generální stávky z terasy divadla na plnou Národní třídu. Za to jsem získal cenu.

Díky tomu, že nahráváte na Wikimedia Commons fotografie z Vašeho archivu, má mnoho českých herců a hereček u svého hesla právě Vaši fotografii. Nahrál jste tam již celý svůj archiv?

Ještě jsem to všechno dopodrobna neprošel. Když jsem šel do penze, tak jsem fotky, které jsem měl na papíře, daroval archivu Národního divadla. Bylo to asi 400 fotek. Ale zůstaly mi negativy, takže teď pátrám v archivu a pokračuji v sérii herců, hereček a operních zpěváků a zpěvaček. Těch negativů je ale hodně, a tak to nějakou dobu zabere.

Jak jste se vlastně k Wikipedii dostal?

Když jsem před 10 lety odešel z Národního divadla do důchodu, přihlásil jsem se s manželkou na univerzitu třetího věku, kam dosud docházíme. Chodíme na filozofickou fakultu, kde studujeme výtvarné umění a dějiny výtvarného umění, a na fakultu stavební, kde studujeme architekturu.

A zkrátka z filozofické fakulty přišla výzva, že se lidé mohou přihlásit do kurzu Senioři píší Wikipedii. Bylo to začátkem roku 2021, v době covidu. Museli jsme být doma, nesměli jsme opustit Prahu, nemohl jsem jezdit na chalupu, tak jsem si řekl, že toho využiji a přihlásil jsem se do základního online kurzu. Ten jsem absolvoval a potom jsem se přihlásil na další kurzy k Wikimedia Commons, které jsou zaměřené speciálně na fotky na Wikipedii. A vlastně už na jaře roku 2021 jsem začal nahrávat své archivní fotografie. No a od té doby, to je tři nebo tři a půl roku, každý týden přibude pár fotek.

Pak ještě musím říct, že jsem se zúčastnil už tří seniorských WikiMěst.

Seniorská WikiMěsta jsou většinou vícedenní akce, během nichž se účastnice a účastníci kurzů Senioři píší Wikipedii vydávají osobně do vybraného města psát články a pořizovat fotografie přímo na místě. Účastníte se soutěží, setkáváte se s ostatními wiki-seniory, to vypadá, že jste v té komunitě aktivní, vypadá to, že Vás Wikipedie baví. Co vás na tom vlastně baví?

Co mě na tom baví? Baví mě mít nějaký smysl, účel. A baví mě, že to k něčemu je, že ty fotky někde zůstanou a někomu poslouží třeba k orientaci, protože sám, když jdu na výlet, tak se podívám, co je v tom daném místě za památky. Podívám se na Wikipedii a na fotky. A baví mě, že si před výletem zkontroluji, co je nafocené, co není nafocené, a naplánuji si výlet i podle toho. Prostě jdu do města a už vím, co budu fotit dopředu. To mě na tom baví. Doplňovat nezmapované věci.

Psát Vás neláká?

V rámci toho prvního školení jsem napsal dva články. To jsem se přinutil. Jinak nejsem psavec. Když už, tak články spíš doplňuji. Protože zvlášť hesla o divadlech, o hercích, zpěvácích jsou někdy až příliš stručné. Většinou je uveden pouze rejstřík filmových a televizních rolí, a divadlo tam chybí. Takže někdy hledám v archivech a doplňuji divadelní role. To mě taky docela baví.

Tak jste nakonec i psavec!

To je spíš takové… Vybrat z archivu materiál a doplnit ho na Wikipedii. U těch herců, se kterými jsem se znal, to beru trochu jako křivdu, že tam nemají své divadelní role. Protože pro každého herce, jak je znám, je to divadlo nejdůležitější, tam jsou doma. Je to poslání. Televizní tvorbu, pokud nejde o velké role, berou spíš jako vedlejší činnost. V divadle inscenaci zkouší 3 měsíce, jdou do hloubky postav a pak se postaví před živé publikum a hned vidí jeho reakci. S tou postavou pak dál žijí několik let. Mít v divadle velkou roli, to si každý velmi cení. A mně je to líto, když to tam není uvedené. Tak to je jediné, co píšu.

Co děláte, když nechodíte po Praze nebo nenahráváte archiv na Wikipedii?

Jezdím na chalupu do Zbirohu. Mám tam zahrádku. A hlavně chodím do lesa na procházky, na houby. Letos bylo hub hrozně moc. No a chalupařím, no. Je tam krásně. Jsou tam nádherné lesy. A klid. Léto je tam fajn. Přes zimu tam jezdím méně, protože tam se musí hodně topit, a když člověk odjede na pár dní, tak už je tam zase zima. Ta chalupa je stará a má tlusté zdi, první den musím hodně ládovat kamna, ale koukat do kamen a poslouchat praskání dřeva, to je taky paráda. Jsem rád, že tam můžu jezdit, ale zase v Praze máme kulturu. Chodíme s manželkou po výstavách, na koncerty a taky do školy jednou týdně. Takže jezdím pořád sem a tam.

Mám na Vás poslední otázku, pane Broukale. Máte nějaké nesplněné sny v oblasti fotografování nebo Wikipedie, které byste si ještě chtěl splnit?

Chtěl bych dodělat ten archiv. Celý ho projít a slušné fotky na Wikipedii ještě nahrát. To je to nejpracnější. Když naskenujete negativ, bývají na tom obrázku občas škrábance nebo nějaký prach, a ty se projeví jako rušivé bílé tečky. To se všechno musí opravit, vzít do Photoshopu a vyretušovat.  Zabere to spoustu času. Nechci zveřejňovat fotky, které by nestály za nic. Chci, aby to trochu vypadalo a bylo to použitelné k článkům. Myslím, že jsem teď tak v půlce archivu, a že ještě tak jednou tolik těch fotek dohromady dám. To mluvím ale tedy jen o portrétních fotografiích. Z inscenací, kde jsou třeba dva tři lidi dohromady, těch je ještě víc. Ty se tam ale ani nehodí dávat. Jedině třeba jako ilustrace jednotlivých her, pokud by k nim někdo napsal hesla. Klasika na Wikipedii taky dost chybí. Ty jediné dva články, které jsem na kurzech napsal, byly oba o Tylových hrách, které na Wikipedii chyběly.

To je skoro na wikipedickou vývzu, doplňovat chybějící klasická divadelní díla. Vy budete mít skoro ke každé české klasice fotografii z představení, ne?

České klasiky mám. Tam je pro mě ještě trošku otevřené pole.

Tak budu držet palce, abyste nafotil tu Prahu celou, a aby Vám šla digitalizace archivu pěkně od ruky.

No děkuji. Tak mám co dělat a baví mě to. Mějte se hezky a zase někdy.