Wikimedia ČR - blog

Zavede Wikipedie ústní citace?

by ·

Jedna z hlavních idejí Wikipedie – zpřístupnění všeho lidského vědění veřejně na internetu může v některých krajích světa narážet na tvrdou realitu. Je možné vynechat velkou sumu znalostí, které nejsou popsány v knihách, jen kvůli zavedeným pravidlům? Tuto otázku si položil v indickém Bangalore výzkumník Achal Prabhala, čímž odstartoval důležitou debatu mezi editory Wikipedie. Achal začal pracovat na tomto problému v lednu 2011 a spustil projekt nazvaný Ústní citace, který má pomoci najít způsoby, jak zvýšit počet příspěvků v místních jazycích na Wikipedii. Jádrem pudla je primárně nedostatek tištěných materiálů v místních jazycích, zejména k tématům vztahujícím se k domácí kultuře. Pro editory je tak obtížné přispívat do internetové studnice vědomostí novými články kvůli nedostatku vhodných referenčních zdrojů.
Až do teď platilo úzkostlivé pravidlo, že online encyklopedie spoléhá zejména na tištěné materiály, jako jsou noviny, časopisy apod. Nicméně když přijde na některé místní jazyky, kde k dispozici je jen velmi málo publikovaných materiálů, tak editoři často mohou zjistit, že obrovské penzum znalostí musí nechat ležet ladem, čímž původní idea globální encyklopedie dostává na frak. Vezměte si například Dabba Kali, tradiční hru v severní Kerale, o které stěží najdete písemnou zmínku v nějakém citovatelném zdroji. „Ale i ta je důležitou součástí naší kultury,“ říká Achal. „Suma lidského vědění je mnohem větší než pouhý součet tištěné znalostí,“ pokračuje v argumentaci. V poslední době se mateřská nadace Wikipedie – Wikimedia Foundation – snaží, aby její projekty byly více globální. I když to je relativně snadné v rozvinutých zemích, které majestát v jihozápadní Indii) lepší infrastruktury pro vytváření obrovského množství citovatelného materiálu, zůstává tento problém v rozvojových a zaostalých zemích nadále velmi palčivým.
„Německo, jehož celá populace je zlomkem indické on-line komunity má za sebou masivní stopu na Wikipedii. Zatímco země jakou je Indie, je daleko vzadu. „Proč je to tak?“ ptá Achal. „Protože oni mají mnohem více publikovaných materiálů, které tam lze použít pro citace…“
S Shiju Alexem, malajalamským wikipedistou Mayurem, který je jeden z top 20 globálních přispěvatelů encyklopedie a Mohauem Monaledim, softwarovým vývojářem z Jižní Afriky, si Achal dal za úkol zjistit, jak je snadné vytvořit originální články, které popisují věci, které předtím nebyly podchyceny a jsou výlučné pro konkrétní jazykovou kulturu. „Zjistili jsme, že závazná citační pravidla jsou obrovský problém. Co máte dělat, když největší univerzitní knihovna v Jižní Africe má pouze 80 knih v Sepedi, jazyce Jižní Afriky, kterým mluví pět milionů lidí? Navíc většina z tohoto počtu jsou Bible, slovníky, beletrie a poezii, které nejsou vhodné pro citování, „říká. Situace není odlišná ani pro Malajalam nebo Hindštinu. Dále poukazuje na relativně novější problém: Pravidla pro citace byly vytvořeny před několika málo lety, kdy sociální média nebyla výrazná, a internet byl jiný. Zatímco kultura internetu se změnila, takže se stala významnou součástí života lidí, „myšlenka zůstává rozšířit citační základnu tak, aby více realisticky odrážela život lidí.“
Nabízí se otázka, jestli to změní způsob, jakým Wikipedie funguje Samotný Achal říká: „Jedná se o diskusi v rámci komunity a je přáním dotáhnout to až do logického konce. Teď chceme vědět, co můžeme udělat kolem citací jako celku, a v závislosti na vstupech to udělat konkrétnější.“ Projekt se však neobešel bez kousavé kritiky, ač pro něj zaznělo i dost silných podpůrných argumentů ze strany dobrovolných editorů komunity v debatě, která se táhla jedním z nejdéle běžících vláken v mailové konferenci nadace. Je však zároveň třeba dodat, že projekt nezamýšlí udělat z wikipedie databázi orální historie, opravdu se jedná o tzv. ústní citace.
Mnoho editorů je však stále skeptických. „Vždyť jednou z hlavních zásad je, že neděláme vlastní výzkum, ale ústním citace je vlastně takový průlom do tohoto pravidla. Wikipedie je zamýšlena jako terciární, nikoliv primární zdroj. Ostatně orální citace jsou méně spolehlivé než tištěné zdroje,“ řekl jeden z nich. Sám však připouští:“Oblast ústních citací je poměrně neprozkoumaná, a má potenciál ke studiu. Možná je čas na diskuzi, jak je možné zahrnout tyto zdroje?“ A Achal dodává, že debata stále pokračuje.
 

 
 

Tags: